Architektura | Architektonický blog

Lineární stavba na okraji města představuje novou hranici pro zástavbu. V lineární kompaktní struktuře je program uspořádán podle věku dětí.

Prostorově úsporný dům nedaleko Stockholmu. Zlomení půdorysu podél terénu člení nenásilně vnitřní prostor, bez použití přebytečných příček.

Na kraji starověké vesnice vyrostlo nové centrum pro studium biodiverzity semen a jejich šíření. Kraj kolem Loji je změdělský a v nové budově najdete výukové centrum pro zemědělce a studenty zemědělských oborů. Budova se obtáčí kolem prastarého fíkovníku a teče po strmém svahu.

Do původní topografie a zeleně zasazená bílá hmota, okolo centrálního atria ubíhá prostor s jednoduchým provozem. Centrální atrium a drobnější okolní atria a další výřezy do hmoty domu poštějí do interiéru dostatek denního světla.

Rozlehlý dům pro seniory zahalený celý v bílém. Texturu fasády tvorí zapuštěné terasy. Jednotlivé byty jsou po vnější straně půdorysu přístupné z pavlače.

Firma, která se specializuje na recyklaci odpadů a životnímu prostředí si nechala postavit netradiční sídlo. Dvě křídla administracivní budovy mezi sebou svírají vnitřní dvoranu, ze které je možno vstoupit do zahrady.

Kanceláře, laboratoře, výroba, služby a sklad- propojení pěti oběmů tak aby provoz na sebe logicky navazoval. V celém konceptu je počítáno s dalším rozšiřováním provozu- především na východní a západní fasádě, kde je možno bez narušení konceptu objekt rozšířit (tomu nahrává i jednoduché řešení fasády, které může přeběhnout na další objekty).

Netradiční řadový dům pro nadšeného motorkáře. Strohá hmota s exaktním povrchem kontrastně zasazená do klasické příměstské zástavby- bezrámové pevné zasklení doplňují otevíravé hliníkové dílce.

Na opuštěném prostranství v centru Chiassa, mezi školou a divadlem na místě, kde stáli garáže, dostali za úkol architekti vystavět nové muzeum- které se má stát katlyzátorem kulturního dění v regionu. Prostorná, jednoduchá a světlá budova je ve dne nenápadná v noci výrazně osvětlená.

Funkčně rozstříštěnou budovu bylo potřeba sjednotit do jednoho celku- rodinného domu. Architektka Horiti propojila tři patra novým schodištěm, které se otáčí kolem černé stěny, která je dominantou jinak bílého interiéru.

Jednoduchá čistá stavba je zajímavá díky pravidelnému rastru vysokých okenic, které mohou být zavřené nebo otevřené ve třech polohách - 45°, 90° a 180°. Vstup je vyznačen drobným šedým schodištěm, které doplňuje parter ulice.

Symbol mostu přes jezero, jako spojenectví a přátelství dvou národlů přes moře- památník stého výročí příchodu japonské emigrace do Brazílie. Památník leží uprostřed ekoparku Promotor Francisco Lins do Rêgo.

Kolonizace střešní krajiny- vytvoření nového prostoru a zahuštění města- pomocí rychlé a lehké a snadné výstavby. Konstrukce je z ohýbané překližky- tvarovaná tak aby maximalizoval výhled na město pod ním.

Čerstvě dokončený domov pro seniory- perforované stěny se vinou okolo dvoru, který slouží jako společný a společenský prostor pro obyvatele a jejich návštěvníky. Hmota je částečně zapluštěná do terénu.

8 metrů vysoká vež s ocelovou konstrukcí s kloubovými spoji, potažená pružnými bílými gumovými deskami, se ve větru kýve až o 15 centimetrů. Návštěvník sedící uvnitř může na vlastní kůži zažít sílu vzduchu, který do veže vniká okny.

Perforovaná fasáda skrývá lodžie, které pouští světlo do interiéru ve druhém podlaží. První podlaží je otevřenější - transparentní díky zasklení a konzola druhého podlaží je tak ještě více umocněna.

Zvenku jednoduchá čistá geometrická hmota, zevnitř však důmyslně promyšlené bydlení. Ložnice zapuštěné pod zemí jsou osvětlovány otvory v zemi - malými atrii. Nadzemní část je osvětlena přes vyseknuté jádro domu.

Lineární stavba na okraji města představuje novou hranici pro zástavbu. V lineární kompaktní struktuře je program uspořádán podle věku dětí.

Prostorově úsporný dům nedaleko Stockholmu. Zlomení půdorysu podél terénu člení nenásilně vnitřní prostor, bez použití přebytečných příček.

Na kraji starověké vesnice vyrostlo nové centrum pro studium biodiverzity semen a jejich šíření. Kraj kolem Loji je změdělský a v nové budově najdete výukové centrum pro zemědělce a studenty zemědělských oborů. Budova se obtáčí kolem prastarého fíkovníku a teče po strmém svahu.

Do původní topografie a zeleně zasazená bílá hmota, okolo centrálního atria ubíhá prostor s jednoduchým provozem. Centrální atrium a drobnější okolní atria a další výřezy do hmoty domu poštějí do interiéru dostatek denního světla.

Rozlehlý dům pro seniory zahalený celý v bílém. Texturu fasády tvorí zapuštěné terasy. Jednotlivé byty jsou po vnější straně půdorysu přístupné z pavlače.

Firma, která se specializuje na recyklaci odpadů a životnímu prostředí si nechala postavit netradiční sídlo. Dvě křídla administracivní budovy mezi sebou svírají vnitřní dvoranu, ze které je možno vstoupit do zahrady.

Kanceláře, laboratoře, výroba, služby a sklad- propojení pěti oběmů tak aby provoz na sebe logicky navazoval. V celém konceptu je počítáno s dalším rozšiřováním provozu- především na východní a západní fasádě, kde je možno bez narušení konceptu objekt rozšířit (tomu nahrává i jednoduché řešení fasády, které může přeběhnout na další objekty).

Netradiční řadový dům pro nadšeného motorkáře. Strohá hmota s exaktním povrchem kontrastně zasazená do klasické příměstské zástavby- bezrámové pevné zasklení doplňují otevíravé hliníkové dílce.

Na opuštěném prostranství v centru Chiassa, mezi školou a divadlem na místě, kde stáli garáže, dostali za úkol architekti vystavět nové muzeum- které se má stát katlyzátorem kulturního dění v regionu. Prostorná, jednoduchá a světlá budova je ve dne nenápadná v noci výrazně osvětlená.

Funkčně rozstříštěnou budovu bylo potřeba sjednotit do jednoho celku- rodinného domu. Architektka Horiti propojila tři patra novým schodištěm, které se otáčí kolem černé stěny, která je dominantou jinak bílého interiéru.

Jednoduchá čistá stavba je zajímavá díky pravidelnému rastru vysokých okenic, které mohou být zavřené nebo otevřené ve třech polohách - 45°, 90° a 180°. Vstup je vyznačen drobným šedým schodištěm, které doplňuje parter ulice.

Symbol mostu přes jezero, jako spojenectví a přátelství dvou národlů přes moře- památník stého výročí příchodu japonské emigrace do Brazílie. Památník leží uprostřed ekoparku Promotor Francisco Lins do Rêgo.

Kolonizace střešní krajiny- vytvoření nového prostoru a zahuštění města- pomocí rychlé a lehké a snadné výstavby. Konstrukce je z ohýbané překližky- tvarovaná tak aby maximalizoval výhled na město pod ním.

Čerstvě dokončený domov pro seniory- perforované stěny se vinou okolo dvoru, který slouží jako společný a společenský prostor pro obyvatele a jejich návštěvníky. Hmota je částečně zapluštěná do terénu.

8 metrů vysoká vež s ocelovou konstrukcí s kloubovými spoji, potažená pružnými bílými gumovými deskami, se ve větru kýve až o 15 centimetrů. Návštěvník sedící uvnitř může na vlastní kůži zažít sílu vzduchu, který do veže vniká okny.

Perforovaná fasáda skrývá lodžie, které pouští světlo do interiéru ve druhém podlaží. První podlaží je otevřenější - transparentní díky zasklení a konzola druhého podlaží je tak ještě více umocněna.

Zvenku jednoduchá čistá geometrická hmota, zevnitř však důmyslně promyšlené bydlení. Ložnice zapuštěné pod zemí jsou osvětlovány otvory v zemi - malými atrii. Nadzemní část je osvětlena přes vyseknuté jádro domu.