Galerie a muzea

200 metrů dlouhá organicky tvarovaná hmota muzea je z rukou čínských architektů MAD. Leštěná nerezová fasáda odráží okolí a samotná se proměňuje v závislosti na světelných podmínkách. Uvnitř jsou vystaveny především dřevěné sochy, právě ke dřevu a přírodě se má stavba svým organickým tvarem odvolávat.

Dvoupodlažní struktura vestavěná do památkově chráněného objektu kostela umožnila umístění stálé expozice a pořádání krátkodobých výstav a seminářů. Vestavba ze světlého dřeva, která je konstrukčně odtržena od zdí kostela, představuje krásný příklad jak moderní architektura může souznít s historickou stavbou.

Muzeum se skládá z pavilónů rozmístěných v rozlehlém parku. Tento pavión je věnován brazilskému sochaři Adriana Varejão. Přes spirálovitou vnitřní cestu spojuje dvě výškové úrovně parku.

Dvě historické budovy dostali architekti za úkol sanovat a propojit, tak aby vznikl jeden výstavní prostor. Decetní propojení pomocí 22 metrů dlouhého krčku z oceli a skla zároveň nabízí pohled do zahrady s vystavenými skulpturami. Muzeum tak přišlo k 800 metrům čtveřečným nové výstavní plochy.

Mezi údolími Passeirtal a Ötztal vzniká serie architektonických plastik, krystalů vetknutých do krajiny rakouských Alp, které provázejí návštěvníka průsmykem a lákají k zastavení malými expozicemi. V tomto pavilónku, který byl dokončen jako první najdete výstavu vzdávající hold prvím budovatelům vysokohorské silnice. Další vás seznámí s přírodou, kulturou, společenským životem a hospodářstvím regionu.

Cortenové oplocení vymezuje vnitřní prostor archeologického nálezu muslimského osídlení z 11. století. Autentický prožitek o prostorech, ze kterých zbyly dnes jen základy, zprostředkuje lehká abstraktní stavba, která se nad historickým zdivem vznáší.

Malé zemědělské muzeum s jednoduchou geometriií je citlivě vložené do historického prostředí barokní zahrady Mercy. Díky tomu, že se do přístavby přesunulo zázemí muzea, bylo možno prostor v historickém domu vyčistit a zřídit vyhovující výstavní prostor.

Do otevřené strany veřejného prostoru před protestanským kostelem ve Fresachu vsadili architekti Marte.Marte betonový monolit diecézního muzea.

Plochy okolo doků v Gentu se v rámci nového územního plánu mění na místo otevřené veřejnému životu- v rámci tohoto projektu vzniklo i dílo místních architektů Rotor. 160 metrů dlouhá budova, která se v minulosti používala jako překladiště sypkých materiálů, se proměnila v bílé plátno pro současné umění.

Okolí muzeum cest je koncipováno jako trasa (silnice) zapuštěná oproti okolnímu terénu. Cesta je doprovázena prostory muzea, historickými stavbami i materiíly použitými na povrch vozovky. Všechny funkce jsou ukryté pod terénem, tak aby ráz místní krajiny byl co nejméně narušen.