Architektura | Architektonický blog

K původnímu klasickému cihlovému domu je přes skleněný krček připojen nový objekt s hlavním obytným prostorem. Soukromé prostory domu zůstaly v původním objektu.

Do budovy ze sedmdesátých let se při rekonstrukci musely vejít 2 základní školy, 2 mateřské školy a 2 tělocvičny-což byl ve středu města náročný úkol. Původní otevřený dvůr je zastřešen a stal se srdcem školy. Obě školy se vzájemně prolínají a v interiéru jsou odděleny jen barevně. Modrá pro školu Willibrord, oranžová pro Jan Prins školu a zelená pro společné prostory

Blízko jezer Osterbro se rozšiřovala budova školy v Kodani podle projektu architektů Dorte Mandrup.

Hlavní budova školy byla zapuštěna oproti uliční frontě, tento zub nová dostavba vyrovnává. 

Sousední budovy mají rozdílné měřítko, architekti zvolili cestu nenapodobovat ani jednu stranu proluky 

a dostavba působí jako samostatný element.

Dům z roku 1960 rozšířili architekti o pouhých 58 metrů čtverečních, přesto dodali stávajícím místnostem a životu v domě novou kvalitu. Dynamický prostor, který propojil terasami obě patra domu se zahradou.

Přístavba zdvojnásobuje objem původního klasického domu. Spirálovitě spojuje otevřený obytný prostor a více soukromé provozy.

Ve spolupráci s Mario Bellini architects zaplnil Rudy Ricciotti jedno z nádvoří Louvru. Sbírka na 3500 metrech čtverečních je uspořádána do dvou úrovní. Jedna pod zvlněnou krajinou přízemní přístavby a druhá ve sklepních prostorách.

Rozšíření obytného prostoru směrem na zahradu uprostřed památkové rezervace Hammersmith.

Inspirace pro návrh byli fakzvané bifurkace (větvení a rozvojování například řek)- z nástupního prostoru do zákmu vede dynamická rampa, tato cesta se uvnitř zámku rozděluje na menší proudy, které se opět slévají do jednoho na vnitřním nádvoří.

Na třech domech obytného bloku ve velmi hustě obydlené čtvri Kodaně dostali architekti z JDS úkol navrhnout tři nové apartmány a zároveň chybějící zahradu pro zbytek domu. Na střeše nových bytů vznikla svérázná krajina s travnatým kopečkem, rozhlednou, malým hřištěm a grilovací plošinou.

Klienti vyhledali architekty s přáním uzpůsobit jejich starší rodinný dům tak, aby mohli lépe využívat zahradu. Prosklený pavilón rozšiřuje obytný prostor a volně nechává vplouvat zahradu přes terasu do domu. Zároveň jeho střecha slouží jako terasa pro pokoje v horním podlaží. Lesklý povrch přístavby odráží okolní zahradu a hmota sama jako by zmizela.

Projekt řeší propojení dvou stávajících školních budov a potřebnou přístavbu tělocvičny, vestibulu a volnočasového prostoru. Za perforovanou zástěnou z cortenové oceli, která navazuje na stávající průčelí budov ulice, se nachází hřiště pro street ball a vstup do školních budov.

Prostory původních tržišťových hal byly přestavěny pro potřeby nového Kulturního centra Ferreries a doplněny o nový dominantní objekt.

Přístavba a přestavba muzea téměř zdvojnásobila jeho užitnou plochu. Novou podobu dostaly vstupní prostory a hala, vzikly sály pro promítání a prostory pro expozici. Návštěva budovy je zážitek, který vytvořili architekti nadčasovým řešením interiérů doplněných projekcí.  

Nový vchod, nové schodiště, nová prosklená ložnice- elegantní cesta jak staršímu domu dodat pohodlí a prosluňenost novostavby.

Nástavbu nad rodinný dům pojali architekti z Plasma studio jako "parazita", který  od původního domu (1960) nepřebírá vůbec nic. Řada ocelových a dřevěných rámů tvoří nový mezonetový byt s přístupnou terasou, zasazenou do zvlněné hmoty.

Jednoduchá hmota tvoří zázemí chráněného kláštera v malé irské vesničce. Materiálová kombinace beton - sklo - dřevo je nejen fasádou objektu, ale promítá se i do interiérů.

Přístavba k základní škole v rakouské vesnici byla vtěsnána na malou parcelu u původní školy. Objekt obsahuje čtyři nové třídy, tělocvičnu a halu, která slouží jako víceúčelový prostor. Při návrhu byl kladen důraz na dostatečné prosvětlení jak tříd, tak tělocvičny, do které je přivedeno světlo ze vzniklého atria. 

První realizace MVDRV v jejich matřském městě Rotterdamu je nástavba na bytový dům. Na domě vznikla terasa na které jsou umístěny samostatné domy s ložnicemi- pro absolutní soukromí jednotlivých členů rodiny- domy tvoří na střeše takovou mini vesničku. Pro MVRDV byl projekt urbanistickým experimentem se zahušťováním města.

Ke klasickému švýcarskému domku se sedlovou střechou přistavěli L3P architekti polozapuštěnou sportovní halu. 

Malé zemědělské muzeum s jednoduchou geometriií je citlivě vložené do historického prostředí barokní zahrady Mercy. Díky tomu, že se do přístavby přesunulo zázemí muzea, bylo možno prostor v historickém domu vyčistit a zřídit vyhovující výstavní prostor.

Nový krček který spojuje do nedávna dvě nezávyslé budovy, díky kterému můžestavební firma LUX  plnohodnotně užívat oba objekty.

Rekonsktrukce bývalého kláštera Navštívení Panny Marie z 18. století, který pozděj sloužil jako kasárny na hotel. Architekti vloýili do nádvoří novou platformu, přes kterou se do objetku vstupuje.

Přístavba k rozrůstající se škole s barevnou fasádou vyniká z viktoriánské zástavby. Budova je inspirativní a má motivovat děti ke vzdělání.

Projekt navazuje na rekonstrukci starého nádraží z počátku dvacátého století. Bodova dostala nejen novou fasádu ale i novou funkci a kulturní identitu. Po celé ploše fasády i na střeše jsou použity dřevěné lamely.

Dřevěná přístavba k venkovskému rodinnému domu částečně zasahuje nad vodní plochu rybníku. Fasádu tvoří vertikální dřevěné proužky, které jsou v některých místech podloženy sklem.

Přístavba k minimalistickému domku řadové zástavby klasických irských domů.

Na rovině uprostřed zemědělských usedlostí chtěli majitelé domu přistavět bazén. Architekti ho začlenili do zahrady a pod ním vznikl nový prostor.

Pro nové využití budovy bylo třeba zřídít nové křídlo se vstupem do části objektu a s hygienickým zázemím. Vznikla nová hmota, která je výrazzně prostorově i hmotové oddělena od původního domu.

Muzeum San Telmo se rozšířilo formou budoucí zelené zdí, která zapadá do stávající topografie. Uvnitř jsou dvě části- vstup do muzea (i do staré části se stálými expozicemi) s obchodem a kavárnou a nový výstavní prostor. Perforovaný plášť budovy by měl časem prorůst a celá hmota se zahalit do zeleného kabátu.

Malý historický domek byl pečlivě zrekonstruován a bylo odhaleno původní zdivo. Celý domek byl zahalen do skleněné kostky, která z každého místa v interiéru nabízí pohled do regionálního parku nedaleko Vilniusu.

Na bienále přestavil Peking 3 směry rozvoje města, jedním z nich byly stříbrné objetky roztroušené po nejstarší čtvrti města. O tři roky pozděj opravdu jedna vznikla, jako schodiště a nová koupelna starého objektu. Bubliny mají řešit potřebu renovace a zlepšení hygienických podmínek v této čtvrti.

Budova muzea od André Lamberta z roku 1894 se velmi brzyz ačala potýkat s nedostatkem prostoru. Postupem času bylo přistavěno na jižní a západní straně. V roce 2001 byla vyhlášena soutěž na další přístavbu, která měla problém s místam definitivně vyřešit.

Na střeše Aros Kunstmuzeum (architekti Schidt Hammer Lassen) vyrůstá barevná vyhlídka. Kruh má 52 metrů v průměru a ke střeše muzea je ukotven jen na 4 místech vybavených tlumiči (proti působení větru). Kousek od středu kruhu je stříbrná koule, ve které bude malé posezení.

Stávající budovu z dvacátých let chtěli majitelé rozšířit o světlý moderní prostor, který by dům obohatil o úzké propojení se zahradou.

Malý výstavní prostor zaskleny bílým mléčným sklem, které umožňuje na vnější stranu promítat fotografie aniž by se rušila výstava uvnitř.

Při rekonstrukci vily y roku 1913 se majitelé rozhodli přistavět terasu 5x5m.

Skromná ​​farmě v malém městečku Weinviertler Fahndorf má tradiční formu uspořádání - kolem dvoru obytné stavby na jedné straně a stáje a stodoly na druhé.

K původnímu klasickému cihlovému domu je přes skleněný krček připojen nový objekt s hlavním obytným prostorem. Soukromé prostory domu zůstaly v původním objektu.

Do budovy ze sedmdesátých let se při rekonstrukci musely vejít 2 základní školy, 2 mateřské školy a 2 tělocvičny-což byl ve středu města náročný úkol. Původní otevřený dvůr je zastřešen a stal se srdcem školy. Obě školy se vzájemně prolínají a v interiéru jsou odděleny jen barevně. Modrá pro školu Willibrord, oranžová pro Jan Prins školu a zelená pro společné prostory

Blízko jezer Osterbro se rozšiřovala budova školy v Kodani podle projektu architektů Dorte Mandrup.

Hlavní budova školy byla zapuštěna oproti uliční frontě, tento zub nová dostavba vyrovnává. 

Sousední budovy mají rozdílné měřítko, architekti zvolili cestu nenapodobovat ani jednu stranu proluky 

a dostavba působí jako samostatný element.

Dům z roku 1960 rozšířili architekti o pouhých 58 metrů čtverečních, přesto dodali stávajícím místnostem a životu v domě novou kvalitu. Dynamický prostor, který propojil terasami obě patra domu se zahradou.

Přístavba zdvojnásobuje objem původního klasického domu. Spirálovitě spojuje otevřený obytný prostor a více soukromé provozy.

Ve spolupráci s Mario Bellini architects zaplnil Rudy Ricciotti jedno z nádvoří Louvru. Sbírka na 3500 metrech čtverečních je uspořádána do dvou úrovní. Jedna pod zvlněnou krajinou přízemní přístavby a druhá ve sklepních prostorách.

Rozšíření obytného prostoru směrem na zahradu uprostřed památkové rezervace Hammersmith.

Inspirace pro návrh byli fakzvané bifurkace (větvení a rozvojování například řek)- z nástupního prostoru do zákmu vede dynamická rampa, tato cesta se uvnitř zámku rozděluje na menší proudy, které se opět slévají do jednoho na vnitřním nádvoří.

Na třech domech obytného bloku ve velmi hustě obydlené čtvri Kodaně dostali architekti z JDS úkol navrhnout tři nové apartmány a zároveň chybějící zahradu pro zbytek domu. Na střeše nových bytů vznikla svérázná krajina s travnatým kopečkem, rozhlednou, malým hřištěm a grilovací plošinou.

Klienti vyhledali architekty s přáním uzpůsobit jejich starší rodinný dům tak, aby mohli lépe využívat zahradu. Prosklený pavilón rozšiřuje obytný prostor a volně nechává vplouvat zahradu přes terasu do domu. Zároveň jeho střecha slouží jako terasa pro pokoje v horním podlaží. Lesklý povrch přístavby odráží okolní zahradu a hmota sama jako by zmizela.

Projekt řeší propojení dvou stávajících školních budov a potřebnou přístavbu tělocvičny, vestibulu a volnočasového prostoru. Za perforovanou zástěnou z cortenové oceli, která navazuje na stávající průčelí budov ulice, se nachází hřiště pro street ball a vstup do školních budov.

Prostory původních tržišťových hal byly přestavěny pro potřeby nového Kulturního centra Ferreries a doplněny o nový dominantní objekt.

Přístavba a přestavba muzea téměř zdvojnásobila jeho užitnou plochu. Novou podobu dostaly vstupní prostory a hala, vzikly sály pro promítání a prostory pro expozici. Návštěva budovy je zážitek, který vytvořili architekti nadčasovým řešením interiérů doplněných projekcí.  

Nový vchod, nové schodiště, nová prosklená ložnice- elegantní cesta jak staršímu domu dodat pohodlí a prosluňenost novostavby.

Nástavbu nad rodinný dům pojali architekti z Plasma studio jako "parazita", který  od původního domu (1960) nepřebírá vůbec nic. Řada ocelových a dřevěných rámů tvoří nový mezonetový byt s přístupnou terasou, zasazenou do zvlněné hmoty.

Jednoduchá hmota tvoří zázemí chráněného kláštera v malé irské vesničce. Materiálová kombinace beton - sklo - dřevo je nejen fasádou objektu, ale promítá se i do interiérů.

Přístavba k základní škole v rakouské vesnici byla vtěsnána na malou parcelu u původní školy. Objekt obsahuje čtyři nové třídy, tělocvičnu a halu, která slouží jako víceúčelový prostor. Při návrhu byl kladen důraz na dostatečné prosvětlení jak tříd, tak tělocvičny, do které je přivedeno světlo ze vzniklého atria. 

První realizace MVDRV v jejich matřském městě Rotterdamu je nástavba na bytový dům. Na domě vznikla terasa na které jsou umístěny samostatné domy s ložnicemi- pro absolutní soukromí jednotlivých členů rodiny- domy tvoří na střeše takovou mini vesničku. Pro MVRDV byl projekt urbanistickým experimentem se zahušťováním města.

Ke klasickému švýcarskému domku se sedlovou střechou přistavěli L3P architekti polozapuštěnou sportovní halu. 

Malé zemědělské muzeum s jednoduchou geometriií je citlivě vložené do historického prostředí barokní zahrady Mercy. Díky tomu, že se do přístavby přesunulo zázemí muzea, bylo možno prostor v historickém domu vyčistit a zřídit vyhovující výstavní prostor.

Nový krček který spojuje do nedávna dvě nezávyslé budovy, díky kterému můžestavební firma LUX  plnohodnotně užívat oba objekty.

Rekonsktrukce bývalého kláštera Navštívení Panny Marie z 18. století, který pozděj sloužil jako kasárny na hotel. Architekti vloýili do nádvoří novou platformu, přes kterou se do objetku vstupuje.

Přístavba k rozrůstající se škole s barevnou fasádou vyniká z viktoriánské zástavby. Budova je inspirativní a má motivovat děti ke vzdělání.

Projekt navazuje na rekonstrukci starého nádraží z počátku dvacátého století. Bodova dostala nejen novou fasádu ale i novou funkci a kulturní identitu. Po celé ploše fasády i na střeše jsou použity dřevěné lamely.

Dřevěná přístavba k venkovskému rodinnému domu částečně zasahuje nad vodní plochu rybníku. Fasádu tvoří vertikální dřevěné proužky, které jsou v některých místech podloženy sklem.

Přístavba k minimalistickému domku řadové zástavby klasických irských domů.

Na rovině uprostřed zemědělských usedlostí chtěli majitelé domu přistavět bazén. Architekti ho začlenili do zahrady a pod ním vznikl nový prostor.

Pro nové využití budovy bylo třeba zřídít nové křídlo se vstupem do části objektu a s hygienickým zázemím. Vznikla nová hmota, která je výrazzně prostorově i hmotové oddělena od původního domu.

Muzeum San Telmo se rozšířilo formou budoucí zelené zdí, která zapadá do stávající topografie. Uvnitř jsou dvě části- vstup do muzea (i do staré části se stálými expozicemi) s obchodem a kavárnou a nový výstavní prostor. Perforovaný plášť budovy by měl časem prorůst a celá hmota se zahalit do zeleného kabátu.

Malý historický domek byl pečlivě zrekonstruován a bylo odhaleno původní zdivo. Celý domek byl zahalen do skleněné kostky, která z každého místa v interiéru nabízí pohled do regionálního parku nedaleko Vilniusu.

Na bienále přestavil Peking 3 směry rozvoje města, jedním z nich byly stříbrné objetky roztroušené po nejstarší čtvrti města. O tři roky pozděj opravdu jedna vznikla, jako schodiště a nová koupelna starého objektu. Bubliny mají řešit potřebu renovace a zlepšení hygienických podmínek v této čtvrti.

Budova muzea od André Lamberta z roku 1894 se velmi brzyz ačala potýkat s nedostatkem prostoru. Postupem času bylo přistavěno na jižní a západní straně. V roce 2001 byla vyhlášena soutěž na další přístavbu, která měla problém s místam definitivně vyřešit.

Na střeše Aros Kunstmuzeum (architekti Schidt Hammer Lassen) vyrůstá barevná vyhlídka. Kruh má 52 metrů v průměru a ke střeše muzea je ukotven jen na 4 místech vybavených tlumiči (proti působení větru). Kousek od středu kruhu je stříbrná koule, ve které bude malé posezení.

Stávající budovu z dvacátých let chtěli majitelé rozšířit o světlý moderní prostor, který by dům obohatil o úzké propojení se zahradou.

Malý výstavní prostor zaskleny bílým mléčným sklem, které umožňuje na vnější stranu promítat fotografie aniž by se rušila výstava uvnitř.

Při rekonstrukci vily y roku 1913 se majitelé rozhodli přistavět terasu 5x5m.

Skromná ​​farmě v malém městečku Weinviertler Fahndorf má tradiční formu uspořádání - kolem dvoru obytné stavby na jedné straně a stáje a stodoly na druhé.